Minulou sezónu, tedy rok 2015-2016, jsme vyhrály po deseti letech 3.místo. V tu chvíli jsme si uvědomily, co v nás je a těšily se na nadcházející sezónu s chtíčem místo obhájit, nebo v lepším případě být i na vyšším stupínku “fiktivní bedny”. Bohužel, tato sezóna byla rozdělena pouze na 4 hrací dny, kdy dva hrací dny byly dány do jednoho víkendu. A né nadarmo se říká, když se něco kazí, tak ať to stojí za to :(.
Po zmiňovaném víkendu jsme si braly 4 body a to za výhru s Hradcem 4:2 a za remízu s Pragou 3:3. Bylo nám všem jasné, že poslední dvě kola pojedeme stylem VŠECHNO NEBO NIC. A také se tak stalo. Nastoupily jsme s čistou hlavou a soustředily se pouze na poslední zápasy. Byla vidět hra za jeden tým, obětavost, motivace. Za odměnu nám byly dány 3 body s Hradcem za výhru 5:2 a bohužel prohra se Slávii 1:2, ale i tento zápas nám něco dal, a to vidinu naší bojovnosti.
Do posledního kola jsme nastupovaly v nejasné pozici. Buď skočíme druhé, třetí a nebo dokonce “bez placky” čtvrté. Když jsme zápas s Rakovníkem remízovaly 4:4, bylo jasné, že sen na lepší umístění se nám rozpadl.
Ale nejen sen o 2. místo se rozpadl, ale i hra, kterou jsme “předváděly” s Pragovkou o 3.místo. Prohrávaly jsme 3:1 a v tu chvíli to vypadalo, že odejdeme z hřiště s brekem a se svěšenou hlavou. V tento okamžik bylo nejdůležitější, že jsme se opravdu semkly jako jeden tým. Nejen z úst trenérky Lenky Brtvové, nebo kapitánky Kateřiny Kapciugové, ale i od hráček, které se ani třeba do hřiště nedostaly, zněly samé motivační, povzbuzující a chválící slova. A to je při takhle důležitém utkání podstatné. Držet pospolu.
Netrvalo dlouho a vyrovnaly jsme na 3:3. Bohužel rozhodčí měl chuť hrát Mariáš, a proto nám sázel jednu kartu za druhou. Až nám na hřišti stály pouze dvě hráčky. Naštěstí nám hned jednu vrátil, a tak se hrálo ve 3.
Nezbývalo nám nic jiného, než udržet balónek na holi. To si vzala na starosti Eva Staňková, která kličkovala, kličkovala, až vystřelila a byl to GÓL! – 4:3. Na hřiště se nám vrátila vyloučená Denisa Neplechová, takže jsme hrály ve čtyřech a ani tu nezaskočil menší počet našich hráček v poli a šla hlavou nehlavou do útoku, kde nám vítězství potvrdila hned dvěma góly. Za vítězství 6:3 nám byla pověšena bronzová medaile na krk.
Za tým HC Hostivař
Jana Neplechová
