Tak jak již to chodí, vše má svůj začátek a také konec. Mužstvo HCH mužů se ve středu 5. června 2019 se po ukončení letošní sezóny sešlo ve své oblíbené restauraci „Pizza Jižní Město“ k poslední akci letošního ročníku. Tím byla týmová večeře při účasti téměř všech hráčů a vedoucího mužstva -manažera, Ivana Kopeckého (pouze chyběli – jeden byl na služební cestě v zahraničí a druhý v nemocnici). Na programu bylo tak jak ústní hodnocení právě uplynulé sezóny, či jejího vizuální obrazového připomenutí a také ohlédnutí (video, fotky) od jara 2016 – doposud. Setkání to bylo příjemné (trochu zklamání z nepostoupení do play off tam bylo) a v klidné atmosféře byla pozdě v noci letošní sezóna definitivně ukončena.
Jaká tedy byla letošní sezóna?
Konečné 5. místo považuji s ohledem na závěrečnou mentální přeměnu mužstva v posledních kolech za „nedotaženou k úspěchu“. Již podzim naznačil určité možnosti mužstva. Výstižně bych mohl vyjádřit přerod HCH z průměrně dobrého mužstva na velmi zajímavý tým se zdravým sebevědomím (vše z optikou tuzemského hokeje), s tím, že hráči a tím i mužstvo překročilo svůj stín. Před sezónou, tak v jejím průběhu mužstvo mužů Hostivaře bylo výkonnostně mezi 5.-6. místě. Po závěru bych toto poopravil, kdy Hostivař je mužstvo mezi 3-5. místem. Bohužel nadstavba dopadla tak, že postup nebyl v našich rukou, ale v rukou Litic, které prohráli na hřišti Rakovníka 2:3 (gólem 2 minuty před koncem, přičemž remíza by nám stačila). Jsem přesvědčen, že letošní titul mužů oprávněně patří do Litic, nicméně s ohledem na závěrečnou herní formu HCH s hladem po úspěchu, dobrou fyzickou kondicí podloženou výborným kolektivem, měl letošní mistr štěstí, že nakonec Litice prohráli v Rakovníku, neboť bychom se s nimi případně střetli v semifinále v Plzni. Ve sportu však neexistuje kdyby, ale rozhodně „kdyby“ HCH postoupilo mezi poslední 4 mužstva jsem přesvědčen, že semifinále by pro HCH nebyl poslední zápas sezóny.
Co bylo příčinou herního vzestupu v poslední fázi?
Vše se vším souvisí. Po podzimu jsem psal poměrně podrobné hodnocení. Z něho pak lze jednoduše vycházet. Především se navázalo na úspěšný podzim a to po všech stránkách. Proběhla zimní příprava, s níž jsem by spokojen. Účast hráčů na trénincích i v nejvyšších mrazech či sněhu se pohybovala na mezi 80-85%. Jak již bylo v minulosti uvedeno, byla zvolena příprava taková, kdy fyzická příprava přes zimní období byla pouze součást herního tréninku, tedy herních cvičení s relativně krátkým blokem výslovně zaměřeným na kondici. Vyústěním pak byl nejen dobrý zdravotní stav hráčů, práce s hokejkou po celou zimu při zachování chutě do hokeje.
Samozřejmě zdravotní stav mužstva nebyl bez vad, kdy se nám nám nevyhnula zranění. Dlouhodobě tedy pak byli zdravotně vyřazeni Lukáš Beníšek a Tonda Houška. Bohužel se v posledních 5 minutách zápasu s Sk Slavii Praha se zranil i Fanda Rozhon. Zatímco Lukáš a Tonda se na podzim budou vracet do herního rytmu, Fandu bude čekat delší rekonvalescence. Přeji mu, ať je jeho návrat brzký, ale doléčený.
Zapojení dorostenců, na začátku letošní sezóny, považuji za největší devizu v rozvoji týmu. Dorci se velmi rychle integrovali do dospělého pojetí hry. Vyjma jednoho dorostence si všichni odehráli alespoň jeden zápas v ligové sezóně. U všech se jedná o pracovité hráče a HCH v nich má určitě svojí budoucnost. Pakliže bychom měli jmenovat z těchto mladíků lze zmínit Jana Fedoše, který herně šel velmi nahoru během sezóny, či bratry Ondru a Jakuba Chabra, kteří se během jara vypracovali do užšího kádru mužů, kde každý na jiném postu se zdárně rozvíjel.
Herní systémy, jak ofenzivní tak defenzivní byly zvoleny stejné jako na podzim, přičemž na jaře došlo k přidání variant při výstavbě rozehrávky a při defenzivě k dalšímu prostoru, kde byl soupeř úmyslně zachytáván.
Jistě velkým posílením pak byl návrat z Erasmu (Irsko) Tomáše Holubu, kdy zvláště v závěrečné části soutěže disponoval velmi dobrou herní formou. Chtěl bych také tímto pochválit všech 24 hráčů HCH za příkladný přístup k jejich rozvoji v rámci tréninků a hernímu zápasovému zlepšení během zápasu.
HCH začalo v závěru soutěže připomínat družstva Hostivaře z doby minulých. K tomu přispěli svojí výraznou prací pro mužstvo všichni hráči, přesto bych rád jmenoval Aleše Bosáka, Tomáše Pauera, Michala Dudák, Petra Klouzala, Václava Průchu, Filipa Vymyslického a Fandu Rozhona.
Určitě také je nutné ocenit oba gólmany HCH Tomáše Fialu a Václava Uhlíře, kteří učinili výkonnostní vzestup a podpořili HCH svými výkony velkou měrou. Navíc Vašek Uhlíř byl oceněn brankářem roku – gratuluji.
Určitě bych se chtěl také zmínit a pochválit výkonnostní vzestup u Jakuba Šmejkala, Jakuba Landy (nejlepší střelec :-)) či Tomáše Hynka. David Beníšek měl určitě loňskou sezónu lepší, nicméně i on odvedl dobrou práci v té letošní.
Co se týká dorců Davida Lachouta a Martina Sýkory u nich to chce čas a práci na příjmu a úderové technice. Nemám však u nich pochybnostmi, že jednou budou výraznými osobnostmi HCH. K Matějovi Lůžkovi bych chtěl říci, kdyby měl méně absencí na tréninku (škola) byl by ve své výkonnosti již mnohem dál, neboť má zajímavý hokejový potenciál.
Závěrem lze jen připomenout, že je škoda, že výrazná opora HCH Lukáš Svoboda, alias Cíba nemá lepší tréninkovou morálku, neboť je to klasický talentovaný produkt HCH, který má rád také život, nebo výlety do Thajska. U Honzíka Pauera, je nepochybné, že má hokej a prostředí rád, jen by to chtělo o trochu více tréninků :-).
Na jaře pak HCH odehrálo tyto zápasy:
Rakovník – HCH 2:2 (příprava)
Litice- HCH 4:0
HCH- Boh 3:2
Praga – HCH 1:3
nadstavba
Rakovník – HCH 4-1
HCH-Rača 1-1
HCH-SKS 0-5
HCH-Rakovník 5-4
Rača -HCH 0-1
SKS-HCH 3-3
Přerod mužstva
Za tu dobu, mužstvo HCH prošlo poměrně zajímavým vývojem. Kluci mě i nyní dokázali překvapit. V nadstavbě soutěže a to v prvním zápase v Rakovníku sice hráli dobře, nicméně prohráli, doma v zápase s Račou opět hráli dobře, ale jen remizovali (mimochodem zápas, který rozhodl…měli jsme dát soupeři 5 gólů a byl klid…zajímavé na tom všem je ze 5 minut před koncem rozhodčí odpískal ve prospěch HCH penaltu, kterou po chvilce odvolal – dle záběrů z kamery za brankou – byla penalta jasná – asi se to tak mělo stát…) a zápas doma SKS sice HCH hrálo otevřený hokej, ale chybělo tomu ta zásadní věc – věřit ve vítězství. Jelikož již HCH nesmělo klopýtnout, došlo k něčemu velmi příjemnému – kluci nastupovali do zápasu s tím, že nejen chtějí si zahrát, ale také vyhrát – a oni v to věřili, to se pak opakovalo i v Rače, či v zápase na SKS, kdy z 0:2 otočili na 3:2. Tento poznatek jsem na hřišti zaregistroval po třech letech poprvé, místo zbytečných řečí tak z hřiště vycházela sebedůvěra, práce a odhodlání. Tento tým tak navázal na slavnou historii mužstev HCH, které v minulosti vyhrálo 14 titul ligového mistra či hrálo mezinárodní poháry.
Byl bych velmi rád, kdyby HCH – hráči HCH – v příštích sezónách navázali na svojí poctivou práci v uplynulých 3 letech, a postoupili výkonnostně zase o krůček dopředu a skončili na vytoužené bedně.
Poděkování
Chtěl bych tímto všem v HC Hostivař poděkovat za podporu, kterou se mi od Vás v posledních třech letech dostávalo. Děkuji také hráčům za pěkné 3 roky a 3 měsíce. Děkuji také za obdarování na slavnosti klubu v rámci ukončení sezóny a za článek, jenž vyšel na klubových stránkách.
S pozdravem Ludvík
Ještě bych tímto připomněl několik zajímavých zápasů, které vystihují vzestup HCH
HCH- SKS 3:3 (jaro 2017)
Šenkvice – HCH 2:3 (podzim 2017)
Litice- HCH 0:1 (jaro 2018)
Hradec Králové – HCH 2:4 (jaro 2018)
HCH – Hradec Králové 4:1 (podzim 2018)
Hradec Králové HCH 3:0 (jaro 2019)
HCH – Rakovník 5:4 (jaro 2019)
Rača -HCH 0:1 (jaro 2019)
SKS -HCH 3:3 (jaro 2019)
Jediného soupeře, kterého se nám nepodařilo porazit během 3 let, byla SKS, jinak u všech ostatních soupeřů HCH zaznamenávalo úspěch v podobě vítězství a to i opakovaně.
