Ani nemusím zmiňovat, že byla uplynulá sezóna poznamenaná Covidovou pandemií, chci ale zdůraznit, že jsem velice rád, že sezóna nakonec mohla dohrát, což je pro kluky velmi důležité. Před letošním ročníkem došlo v týmu ke značné obměně, 6 hráčů postoupilo do dorostu a dokonce 10 hráčů přišlo z mladších žáků.
Ještě před zahájením sezóny absolvoval tým týdenní intenzivní soustředění, na kterém kromě posílení fyzických a technických dovedností, došlo především k seznámení a utužení kolektivu. Podzimní část se potom nesla v duchu zvykání si na velké hřiště a výsledkově bych ji označil za poměrně úspěšnou, kdy jsme splnili nepsanou povinnost a postoupili z prvního místa ze základní skupiny do elitní nadstavbové skupiny.
Na jaře pak čekalo na kluky po uvolnění restrikcí hned 5 zápasů v rychlém sledu za sebou. Bohužel výsledkově se nám jaro moc nepovedlo. Po velmi slibném zápasu se silným Presidentem, který jsme po srdnatém a týmovém výkonu jen těsně prohráli 6:5, následovala výhra s oslabeným Rakovníkem 8:0, herně ale zápas nebyl dobrý. Z dalšího zápasu jsme si odvezli debakl 12:0 ze hřiště Litic, kde musím smeknout před kvalitou soupeře, který se později stal zaslouženě mistrem ČR. Zápas byl ale také poznamenán absencí tří hráčů základní sestavy, kteří se z různých, pro mě nepochopitelných důvodů ze zápasu omluvili. Poté přišel zaslouženě vítězný zápas s Hradcem 4:2, po soustředěném výkonu a na závěr další debakl, tentokrát se Slavii 10:1. Tento výsledek je pro mě zklamáním a u kluků mi chyběla týmovost a věší bojovnost.
Celkové páté místo v republice nehodnotím negativně, jedná se o reálný odraz naší hry v kontextu republikové konkurence, kterou bych letos označil za vysokou. Naše hra celkově nebyla špatná, měli jsme silnou osu hřiště, dobrý přechod z obrany do útočné fáze, ale nedůrazný útok. Kádr byl široký (celkem 16 hráčů), ale mezi jednotlivými hráči jsou obrovské rozdíly jak fyzické tak technické, což často nabourávalo týmové pojetí hry a lákalo šikovnější kluky k předržování míčků a v důsledku vedlo k častým a laciným ztrátám míčku. TO nás stálo mnoho sil a sráželo psychyku týmu. Naše pojetí hry bylo také často „dětské“, kdy bylo možné na hřišti vidět nedůraz a pomalé nahrávky a také herní vyspělost nebyla naší silnou stránkou. To se však dá vysvětlit větším počtem mladších hráčů v týmu. I přesto všechno si myslím, že se nám podařilo postavit dobrý tým, ve kterém se kluci navzájem podporují a osobně mě velmi potěšuje, když vidím konkrétní podporu od starších kluků směrem k těm mladším. Věřím, že letos nabyté zkušenosti zúročíte v nadcházejících sezónách.
Vliv pandemie je bez debat velký, a to nejen na tuto sezónu, ale, a to především, na vývoj kluků. V tomto věku je rozvoj pohybových a silových dovedností velice rychlý, každý měsíc je znát a obtížně se to dohání. Po návratu na hřiště pak bylo velice dobře vidět, kdo byl a kdo nebyl při dodržování zadaných fyzických aktivit poctivý.
Závěrem bych rád klukům poděkoval za uplynulou sezónu a popřál jim hodně úspěchů nejen v hokeji ale i v životě.
